Bude lépe. Nejdříve musí být hůře

Následující rok bude zejména o přepočítávání ztrát.

Před pár lety jsem měla cennou příležitost a zkušenost pracovat na knize, která zaznamenávala příběhy lidí, kteří přežili holocaust. Díky množství osobních vzpomínek, které jsem při přípravě knihy poznala, jsem se hodně dozvěděla o prožívání lidí v mezních situacích.

O tom, že prožívat v úkrytu a v izolaci je náročnější, než jsme si dosud uměli představit. O tom, kolik síly jsou lidé schopni vynaložit v situacích, které se zdají beznadějné.

Ale také o tom, že stejně těžké chvíle nastávají tehdy, když pomine bezprostřední nebezpečí.

Ano, z mnoha věcí, které se ve vyprávění pamětníků opakovali, často zaznívalo i to, že nejtěžší byl návrat domů. Bolestivé zjišťování, že lidé, místa a věci, které milovali a které dávaly jejich životu smysl, jsou nenávratně pryč.

V situaci, kterou právě prožíváme, nemohu nevidět paralely.

Vše nasvědčuje tomu, že od nejtěžších chvil, které v rámci této vlny pandemie okusíme, nás dělí dny. Nemocnice jsou přeplněné, zdravotníci vyčerpaní a stále častěji bezradní. Z desítek umírajících denně se zanedlouho mohou stát stovky.

Nadějí je jen přicházející vakcína. Pevně ​​věřím, že rok 2021 bude díky ní znamenat konec tohoto bezprostředního nebezpečí. Bylo by však naivní a neupřímné tvrdit, že jen díky očkování se život vrátí do normálu.